O nás

Jsme rodina milující přírodu a ceníme si ji po všech stránkách. A i když jsme lidé z města, přibližujeme se přírodě s našimi třemi dětmi co nejvíce. To je také důvod, proč chováme zvířata.

Moje cesta k pudlům

Odjakživa jsem milovala zvířata. Proto jsem v deseti letech dostala černého kocourka a ve čtrnácti letech prvního psa – fenu německé dogy. Dalším psem byl anglický mastif Karel, ke kterému přibyl brzy kamarád anglický buldok František. Začala jsem chodit na cvičák, kde jsem se seznámila s majitelkou a pomáhala jí s výcvikem psů. Měla jsem tedy tu čest osobně poznávat další a další plemena.

Mastif Karel s námi žil skoro dvanáct let! Mastif je ale těžké plemeno vyžadující náročnou zdravotní péči, proto k němu přibývali již menší plemena – buldok Ríša, bígl Kryštůfek, bígl Arnošt a kokršpanělka Eliška. V době, kdy jsme měli již jen Arnošta a Elišku, se nám narodily děti. Museli jsme přehodnotit priority a tedy i zvolit jiné plemeno vhodnější pro aktuální styl života. Bígl věděl, že od kočáru neodejdu, a měl mě „na háku“. I když byl neskutečně trpělivý a hodný k dětem a já se snažila být trpělivá k jeho utíkání, kradení jídla a dalším vylomeninám, musím říct, že 16 let života s bíglem mi stačilo na to, abych si řekla, že další plemeno bude jiné.

Výběr nebyl snadný, líbilo se mi víc plemen a neustále jsem srovnávala plusy a mínusy každého.  Zeptala jsem se na názor i našeho veterináře, který mě zná od mého prvního psa. Ale jaké bylo mé překvapení, když mi bez váhání navrhl pudla.

Pudla???? To myslí vážně? To naondulované hloupé příšerně vypadající zvíře s gumičkami? Vždyť to snad ani není možné považovat za psa. Nicméně mi to vrtalo hlavou, a tak jsem si o pudlech zjistila něco informací, pak víc, víc a ještě víc. Následně jsem se pudlům v duchu omluvila, že teda hloupí určitě nejsou a za svůj vzhled nemůžou. Dobře, pořídíme si pudla, ale nebude nosit gumičky a bude ostříhaný na krátko.

Tak se stalo, že jsme si v létě 2014 přivezli naši pudlici Sofi. Okamžitě zapadla do smečky i do rodiny a my propadli jejímu kouzlu. Už ani nevím, jak se stalo, že není ostříhaná nakrátko, nosí gumičky a přesto je samozřejmě nesmírně chytrá a krásná. Teď se již jen usmívám, když vidím povytažená obočí některých lidí při pohledu na ni, protože vím, co vše se ukrývá pod vrstvou načesaných hebkých chlupů. Pudlům jsem propadla a pro nás je to momentálně to NEJ plemeno.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Translate »